
V západní psychoterapii dlouho dominoval racionální přístup, dnes se však stále častěji otevírá prostor pro spirituální rozměr lidské existence. Jako terapeutka vnímám, že skutečné uzdravení přichází, když propojíme všechny úrovně bytí – tělo, mysl, emoce i duši.
Spiritualita v terapeutickém procesu je široký a často nepochopený pojem. Nejde nutně o náboženství nebo víru v Boha. Je to osobní hledání smyslu, propojení se s něčím větším než jsme my sami, prožitek posvátnosti a úcty k životu.
Pro některé klienty to může být tradiční víra, pro jiné spojení s přírodou, kosmem nebo lidstvem jako celkem. Jde o dimenzi, která přesahuje běžné každodenní starosti a otevírá prostor pro hlubší význam naší existence.
Vztah mezi psychoterapií a spiritualitou prošel tak jako ostatní obory vývojem:
Spirituální otázky se v terapii obvykle nejčastěji objevují proto, že je nemožné je „obejít“. Přicházejí samy v momentech:
V takových chvílích už nejde jen o úlevu od symptomů, ale o hledání pevnějšího vnitřního ukotvení.
Klientka Martina (38) přišla kvůli vyhoření v práci. Její vyčerpání souviselo s hlubší krizí smyslu – v korporátu se cítila jako „kolečko v soukolí“, křeček běhající v kolečku. Když jsme prozkoumaly její hodnoty, objevila touhu po propojení s přírodou. Její „probuzení“ se projevilo jako návrat k jejímu původnímá já, které se na cestě životem na čas ztratilo – vrátila se ke své autenticitě.
Virginia Satir explicitně nepracovala s pojmem spiritualita, ale její přístup obsahuje mnoho prvků, které můžeme považovat za spirituální:

Všímavost má kořeny v buddhistické tradici, ale dnes je uznávanou součástí mnoha terapeutických přístupů. Výzkumy potvrzují její účinnost při léčbě úzkostí, depresí i chronické bolesti.
Toto jednoduché cvičení můžete vyzkoušet, když potřebujete propojit realitu s hlubším smyslem:
Tělesně orientované přístupy pracují s tělem jako nositelem moudrosti. Osobně věřím na integraci těla-mysli-ducha, která vnímá člověka jako nedělitelnou jednotu.
Rituály jsou mocným nástrojem transformace. V terapii pomáhají:
Klient Petr (45) procházel bolestným rozvodem. V terapii jsme pracovali s rituálem „pohřbení vztahu“, kdy napsal dopis svému manželství, poděkoval za vše dobré i těžké a symbolicky ho uložil do země v lese. Tento jednoduchý rituál mu pomohl uzavřít jednu kapitolu a otevřít se nové. Nebyl to náboženský akt, ale hluboce spirituální zkušenost propojení s cyklem života.
Moje letošní cesta do Thajska přinesla mnoho podnětů pro terapeutickou práci. V Modrém chrámu v Chiang Rai jsem opakovaně zažila, jak architektura a barvy navozují absolutní stav klidu.

Na vrcholu Doi Inthanon jsem pocítila, jak výška symbolizuje cestu k širšímu nadhledu. Bylo to i o tichu, kdy už neslyšíte ptáky, a tichu, které skoro bolí.

Při návštěvě mangrovových lesů na Koh Chang mě fascinovalo, jak kořeny stromů vytváří síť nad i pod vodou – podobně jako naše „kořenové systémy“ rodinných vazeb a zkušeností, viditelné i skryté pod hladinou vědomí.

Tyto zkušenosti mi připomněli, že:
Pokud vás zajímá moje letošní cesta, můžete nakouknout na Instagram.
Ranní záměr
Věnujte 2 minuty stanovení záměru pro den: „Dnes chci být trpělivější“ nebo „Dnes si chci všímat krásy kolem sebe.“
Pauza vděčnosti
Třikrát denně se zastavte a uvědomte si tři věci, za které jste vděční – i maličkosti jako teplý čaj nebo úsměv kolemjdoucího.
Večerní reflexe
Před spaním si položte tři otázky: „Co mě dnes potěšilo?“, „Co jsem se naučil/a?“ a „Kde jsem pocítil/a propojení?“
Výzkumy potvrzují pozitivní vliv spirituality na duševní zdraví:
Rituály jsou mocným nástrojem transformace. V terapii pomáhají:
Spirituální dimenze je přirozenou součástí lidské zkušenosti, ale způsob práce s ní by měl respektovat jedinečnost každého klienta. Někteří klienti přicházejí s explicitním zájmem o spirituální témata, jiní je otevírají postupně, a někteří je neotevřou vůbec.
Terapeut by měl být otevřený a respektující k spirituálním tématům, ale nemusí sdílet stejná přesvědčení jako klient. Klíčová je schopnost vytvořit bezpečný prostor pro zkoumání této dimenze bez hodnocení.
Klíčové je posoudit, zda zkušenost přispívá k integraci a fungování, nebo vede k dezintegraci. V nejasných případech je důležitá spolupráce s psychiatrem a citlivé rozlišování kontextu.
Slovo „spiritualita“ je odvozeno od latinského „spiritus“ – dech. V mnoha tradicích je dech spojením mezi tělem a duší, mezi viditelným a neviditelným světem. Když v terapii pracujeme s dechem, pracujeme s přirozeným mostem mezi různými úrovněmi bytí.
Psychoterapie a spiritualita se mohou vzájemně obohacovat. Vědecké přístupy nám pomáhají porozumět mechanismům mysli, zatímco spirituální dimenze připomíná hlubší smysl a propojení.
Nakonec nejde o to, zda je něco „vědecké“ nebo „spirituální“, ale zda to pomáhá člověku žít autentičtější a smysluplnější život.
Tento článek nemá být ani otevřením toho, zda se spiritualita do terapie přináší, ale spíše o tom, že tento termín existuje a může být součástí našeho života. A v tom také vidím cíl terapie – která může být právě tím spojujícím mostem pro všechny dimenze lidské zkušenosti, ať jsou jakékoliv.
Neexistuje žádný stejný člověk a ani žádný stejný problém nebo trápení. Vše je dokonale jedinečné a individuální, tak jako jste jedineční vy všichni bez ohledu na to, co máte za sebou.
Pokud potřebujete prozkoumat svůj svět, můžete se objednat. Pokud máte otázky, pište na lenka@kvulisobe.cz.
Lenka