Vztek a naštvání: Emoce, které si často zakazujeme

Vztek a rozčilení patří mezi emoce, které bývají nejčastěji potlačované. Mnozí z nás mají tendenci agresivní impulzy nevědomky vytěsňovat pomocí různých obranných mechanismů, čímž se však tyto pocity nevytrácejí – naopak, mohou se nenápadně promítat do našeho každodenního chování a vnitřního prožívání. Někdy si umíme od napětí ulevit – například fyzickou aktivitou, křikem v soukromí auta nebo tím, že si zakřičíme do polštáře. Přesto pro většinu z nás zůstává vztek obtížně přijatelnou emocí, zvláště pokud směřuje k lidem, které máme rádi. Přiznat si, že nás dokážou rozčílit naši rodiče, děti nebo partner, bývá velmi těžké. Často žijeme v přesvědčení, že „negativní emoce“ do blízkých vztahů nepatří. Ve skutečnosti však láska a vztek mohou existovat vedle sebe, a to zcela přirozeně.

Vztahy a vztek – proč se za něj stydíme?

Pokud se zaměříme na partnerské vztahy, je důležité si uvědomit, že to, že nás partner něčím rozčiluje, nijak nesnižuje naši lásku k němu. Naopak – čím více si zakazujeme vztek vůči blízkému člověku, tím více v nás narůstá vnitřní napětí. To se pak často přelévá do jiných oblastí života, kde hledá ventil. Důvodů, proč nás partner může rozčilovat, je celá řada, ale klíčové je, jak s těmito pocity zacházíme. Jsme si ochotni připustit, že je v sobě máme? Umíme s nimi být v kontaktu a bezpečně je vyjádřit?

Odkud se bere vztek ve vztahu?

Vztek v partnerském vztahu často vzniká z nesouladu mezi tím, jaký bychom si přáli, aby náš partner byl, a jaká je skutečnost. Rozladění a frustrace si často nechceme přiznat, protože je vnímáme jako ohrožující – buď pro nás samotné, nebo pro vztah jako takový. Mnohdy si také nedovolíme projevit naštvání ze strachu z reakce druhého. Vztah pro nás může být natolik důležitý, že se bojíme ho ohrozit kritikou nebo otevřeným vyjádřením vzteku. Někdy máme obavu i ze své vlastní agrese – bojíme se, že pokud ji pustíme ven, bude destruktivní. V takových případech hledáme nevědomě jiné způsoby, jak napětí uvolnit – často oklikou, například pasivní agresí nebo únikem do jiných činností.

Agrese jako ochrana před zranitelností

Agresivní projevy mohou mít kořeny v hlubších pocitech, jako je frustrace, žárlivost nebo nejistota ohledně vlastní hodnoty. Podle psychoanalytických teorií v nás probíhají vnitřní konflikty mezi různými částmi osobnosti – například touhou po blízkosti a zároveň strachem ze zranění či odmítnutí. Vztek pak může sloužit jako ochranný štít, který zakrývá naši zranitelnost a nejistotu. Významnou roli zde hraje i projekce – mechanismus, kdy své vlastní nepřiznané pocity nebo myšlenky připisujeme druhým. Místo abychom si přiznali vlastní frustraci, začneme ji vyčítat partnerovi, často aniž bychom si to uvědomovali.

Acting out – když emoce hrají hlavní roli

Pokud si nedovolíme své emoce otevřeně prožít nebo vyjádřit, mohou se projevit tzv. odehráváním (acting out). To znamená, že místo slov dáváme své pocity najevo činy – impulzivní reakcí, výbuchem, nebo třeba psychosomatickými potížemi. Odehrávání je způsob, jak se vyrovnat s vnitřním napětím, aniž bychom si museli připustit jeho skutečný původ. Někdy tak ventilujeme vztek v banálních situacích, které s původní příčinou vlastně nesouvisí – například když se rozčílíme kvůli drobnosti, protože skutečný důvod si nechceme nebo nemůžeme připustit.

Odehrávání se může projevovat i jako únik do práce, zvýšená konzumace alkoholu, nebo třeba trávení času na mobilu – zkrátka jakákoli činnost, která nám umožní vyhnout se kontaktu s nepříjemnými pocity.

Pasivní agrese a její různorodé podoby

Pokud vztek nevyjádříme přímo, může se proměnit v pasivní agresi. Ta se projevuje například zíváním, únavou, zapomínáním, mlčením, sarkasmem, odkládáním úkolů, ironickými poznámkami nebo sabotováním společných plánů. I odpověď „nevím“ může být v určitých situacích projevem pasivní agrese – jde o způsob, jak nepřímo vyjádřit nespokojenost nebo odpor, aniž bychom riskovali otevřený konflikt.

Stonewalling – když komunikace zamrzne

Jednou z nejvýraznějších forem pasivní agrese je tzv. stonewalling – tedy úplné stažení se z kontaktu. Partner přestává komunikovat, nereaguje na otázky, vyhýbá se očnímu kontaktu a vytváří kolem sebe bariéru. Tento obranný mechanismus často slouží jako ochrana před emoční bolestí, která ve vztahu vznikla. Přináší sice dočasnou úlevu, ale dlouhodobě narušuje důvěru a intimitu. Problémy se neřeší, jen se hromadí, a vztahová blízkost se vytrácí.

Stonewalling může být také způsobem, jak zabránit eskalaci konfliktu, nebo reakcí na přetížení. I když dočasně chrání před další bolestí, v dlouhodobém horizontu zvyšuje napětí, narušuje důvěru a schopnost konflikt řešit. Pokud se komunikace vytratí, nepojmenované problémy narůstají a vzdálenost mezi partnery se zvětšuje.

Jak se naučit se vztekem pracovat?

Zásadní otázky, které si můžeme položit:

• Dovoluji si prožívat vztek vůči partnerovi?

• Jak s tímto pocitem zacházím?

• Umím ho vyjádřit, nebo ho potlačuji?

• Je možné o něm ve vztahu otevřeně mluvit?

Schopnost rozpoznat a přijmout vlastní emoce je prvním krokem ke zdravějším vztahům. Samotné uvědomění si našich pocitů sice nemusí ihned zmírnit jejich intenzitu, ale čím více se s nimi naučíme vědomě pracovat, tím větší máme šanci je konstruktivně vyjádřit a nezatěžovat jimi vztah skrytě. Otevřenost k vlastním prožitkům nám umožňuje lépe porozumět sobě i druhému a přináší do vztahu větší autenticitu a blízkost.

Objednat na terapii nebo konzultaci se můžete zde.
Pokud se chcete na něco zeptat, pište na lenka@kvulisobe.cz