
„Devět set korun za hodinu povídání?“ Na první pohled může částka za psychoterapeutické sezení vypadat vysoká. Vždyť co se vlastně během té hodiny děje? Dva lidé sedí proti sobě a mluví spolu. Jak jednoduché, že?

Jenže za tou zdánlivě prostou hodinovou konverzací se skrývá mnohem víc – roky studia, tisíce hodin praxe, desítky vzdělávacích dalších aktivit a neustálý osobní rozvoj. A právě o tom bych dnes ráda napsala – o cestě, kterou psychoterapeut musí ujít, a o tom, proč psychoterapie stojí to, co stojí.
Možná vás to překvapí, ale otázka „Proč je terapie tak drahá?“ je ve skutečnosti terapeutická otázka sama o sobě. Dotýká se toho, jak vnímáme hodnotu péče o duši, jakou cenu přisuzujeme duševnímu zdraví a jak investujeme do vlastního růstu a pohody.
Když jsem před několika lety začala svou cestu k psychoterapii, netušila jsem, jak dlouhá, náročná a také finančně nákladná bude. Mnozí lidé si představují, že stačí vystudovat psychologii a pak si otevřít praxi. Realita je daleko složitější.
Je to dlouhá cesta, po které jdete i se svými kolegy, budoucími psychoterapeuty. Je to cesta místy velmi náročná, ale i zábavná. Cesta na které musíte sami často vystupovat z komfortní zóny a dělat i věci, které nejsou příjemné. Je to ale také cesta kterou mnozí z nás cítí jako závazek a své poslání.

Podívejme se na konkrétní čísla. Celkový rozsah výcviku, kterým momentálně procházím, je 1560 hodin rozložených do 5 let (60 měsíců). Tyto hodiny se dělí na:
A to je jen samotný výcvik. Předtím jsem absolvovala vysokoškolské vzdělání a řadu odborných kurzů – od krizové intervence přes krátkodobé terapeutické přístupy až po psychoanalytickou sebezkušenost.
A kolik to všechno stojí? Tady jsou reálná čísla z mé vlastní zkušenosti:
| Položka | Cena (Kč) | Frekvence/Trvání | Celková cena (5 let) |
|---|---|---|---|
| Ubytování/noc | 850 | 80 dní | 68000 |
| Výcvik cena/rok | 39 000 | 5 let | 195 000 |
| Individuální terapie mimo školu | 1 000 | 1x za 21 dní | 87 000 |
| Sebezkušenost | 1 100/sezení | 30 hodin | 33 000 |
| Supervize | 1 000/h | 30 hodin | 30 000 |
| Workshopy, konference, další odborné semináře… | 750/h (průměr) | 250 hodin | 187 500 |
| CELKOVÁ CENA ZA 5 LET | 600 500 |
To znamená, že jen základní výcvik mě stojí přes půl milionu korun – a to nepočítám čas strávený studiem, cestováním, absolvovanou praxi a další související náklady. Ceny, které počítám platí k dnešnímu dni, otázkou je, kolik to bude za pár let. Výcvik také není jednorázová záležitost – po jeho dokončení pokračuje celoživotní vzdělávání, supervize a profesní rozvoj.

Častým zdrojem nedorozumění je zaměňování role psychologa a psychoterapeuta. Ačkoli se tyto profese mohou překrývat, jde o rozdílné kvalifikace:
Zjednodušeně řečeno, zatímco psychologické vzdělání je primárně teoretické a zaměřené na porozumění lidské psychice, psychoterapeutický výcvik je praktický a transformativní proces, který zahrnuje i hlubokou práci na sobě samém.
V současné době prochází oblast psychoterapie v České republice významnou transformací. Česká asociace pro psychoterapii (ČAP) usiluje o jasné vymezení profese psychoterapeuta a stanovení standardů kvality. Cílem je zajistit, aby lidé, kteří vyhledají psychoterapii, měli jistotu, že se dostávají do rukou kvalifikovaných odborníků.
Pro nás terapeuty to znamená další požadavky na vzdělávání, supervizi a profesní rozvoj – což je správně, ale zároveň to přináší další časové i finanční nároky.
Když se podíváme na hodinovou sazbu za terapii (v mém případě 900 Kč za 60 minut), můžeme ji rozložit na několik složek:
Za každou hodinou přímé práce s klientem stojí další čas, který není vidět:
Jako OSVČ musí terapeut z vydělaných peněz odvést:
Ceny za terapeutické služby se mohou výrazně lišit – od několika set po několik tisíc korun za hodinu. Co stojí za těmito rozdíly?
Je důležité zmínit, že psychoterapie není luxusní službou, ale investicí do duševního zdraví a kvality života. Studie opakovaně ukazují, že efektivní terapie může:
Když se podíváme na to, kolik jsme ochotni investovat do fyzického zdraví nebo vzdělání, proč by měla být péče o naši psychiku méně hodnotná?
Představte si, že byste potřebovali právníka pro důležitý případ nebo specialistu na opravu vzácného hudebního nástroje. Očekávali byste kvalifikovaného odborníka s letitými zkušenostmi a byli byste ochotni za jeho služby zaplatit. Proč by to s naší duší mělo být jinak?
Když uvažujeme o ceně terapie, zkusme se na ni podívat jako na dlouhodobou investici. Představte si Markétu, která investovala do tříměsíční terapie a díky tomu dokázala překonat paralyzující úzkost, která jí bránila v kariérním postupu.
Výzkumy ukazují, že lidé po úspěšné terapii:
Tyto přínosy přetrvávají dlouho po ukončení terapie a často se v průběhu času ještě prohlubují, jak člověk dál využívá získané nástroje a vhledy. Když to srovnáme s jinými investicemi do osobního rozvoje – od univerzitního vzdělání po fitness trenéry – terapie nabízí jednu z nejvyšších návratností v podobě zlepšené kvality života.
Cesta k psychoterapii není snadná ani finančně výhodná. Tak proč se jí tolik lidí věnuje? Z mé zkušenosti a ze setkání s kolegy mohu říci, že terapeuty se stávají lidé, kteří:
Já sama jsem k terapii přišla po letech práce v různých oblastech – od redaktorky přes HR specialistku až po projektovou manažerku v oblasti duševního zdraví.
Moje osobní motivace vychází z vlastních životních zkušeností s duševním onemocněním v rodině a se ztrátami či absencí lidí okolo mě, situace které formovaly můj pohled na svět.
Díky tomu přináším do terapie nejen odborné vzdělání, ale i hluboké osobní porozumění tomu, jak bolestné může být hledání cesty životem bez podpory. Jsem přesvědčena, že každý člověk má v sobě potenciál k růstu a proměně, pokud má k dispozici bezpečný prostor a podporu.
Moje vlastní cesta k současnému terapeutickému přístupu nebyla přímá. Začínala jsem v psychoanalytickém výcviku v Institutu psychoanalytické psychoterapie v Opočně, kde jsem strávila cenný čas skupinovou sebezkušeností v úzkém počtu lidí.

Cesta Psychoanalytického přístupu je jako hluboké ponorné zkoumání temných jeskyní naší minulosti. Jdeme stále hlouběji do temnoty, hledáme skryté poklady, ale často se příliš dlouho zdržujeme v místech bolesti a traumat.
Naproti tomu Satir a její systémový přístup, moje současná cesta pětiletého integrativního výcviku v rodinné, párové a individuální terapii, je naopak jako výstup na horu – také vidíme celou krajinu včetně stinných údolí, ale směřujeme vzhůru, ke světlu, s výhledem na nové možnosti. Pracujeme s celým rodinným systémem, nejen s jednotlivcem, a zaměřujeme se na růst a potenciál, ne pouze na hojení ran.
A právě během psychoanalytického procesu jsem zjistila, že pro mě i mé budoucí klienty potřebuji úplně jinou cestu – více pozitivně orientovanou, systémovou a zaměřenou na růst. Že potřebuji přístup, který respektuje minulost, ale nezůstává v ní uvězněn; který vidí člověka v kontextu jeho vztahů a který věří v přirozenou tendenci lidí směřovat k celistvosti a naplnění.
Tato změna směru znamenala další investici, ale byla nezbytná pro to, abych mohla pracovat autenticky a v souladu se svými hodnotami.
Každá taková „oklika“ na cestě k terapeutické praxi je ve skutečnosti neocenitelnou zkušeností, která rozšiřuje naše porozumění různým přístupům a pomáhá nám najít ten pravý.
Moji klikatou cestu mi doteď připomíná výhled z tehdějšího pokoje, kde bylo malé okno. Výhled, který pro mě znamená esencí temnosti, bolesti či tajemství každého, kdo za zdmi institutu žil a sdílel s druhými lidmi. Okno, ze kterého když jsem se chtěla podívat, jsem si musela stoupnout na postel na špičky, tak bylo vysoko.

Uvědomuji si, že i přes všechny uvedené faktory může být cena terapie pro některé lidi překážkou. Proto existují různé možnosti, jak psychoterapii zpřístupnit širšímu okruhu lidí:
V případě finanční tísně je vždy možné s terapeutem otevřeně mluvit o možnostech individuálních podmínek.
Tento článek jsem napsala nejen za sebe, ale i za své kolegy terapeuty, psychoterapeuty a všechny, kteří svou práci vnímají jako službu druhým. Za každou hodinou terapie stojí roky příprav, stovky hodin studia a značné finanční investice, které bychom mohli věnovat na dovolené, bydlení nebo jiné osobní potřeby. Přesto nás něco táhne dál – hluboký zájem o lidskou duši, touha být svědkem a průvodcem na cestách k uzdravení a růstu, a přesvědčení, že každý člověk má v sobě potenciál k naplněnému životu.
Psychoterapie není jen povoláním, je to poslání. A jako každé opravdové poslání vyžaduje odevzdání, odvahu a ochotu neustále růst – osobně i profesně. Věřím, že právě to dělá terapii tak cennou a transformativní zkušeností – pro klienty i pro nás terapeuty.
Pokud byste rádi vykročili na cestu sebepoznání a osobního růstu, nabízím individuální terapii v Praze 8 nebo online. Jestli vás něco zajímá, můžete mi napsat lenka@kvulisobe.cz nebo se rovnou objednat.
Těším se na naše setkání.
Lenka