
„Kluci nebrečí.“ „Buď chlap.“ „Nesmíš ukázat slabost.“ Tyto a podobné věty slýchá většina chlapců od útlého dětství. Společnost systematicky učí muže potlačovat své emoce, což má dalekosáhlé důsledky pro jejich duševní zdraví. Statistiky hovoří jasně – muži tvoří 75 % sebevražd v České republice, ale pouze jeden ze čtyř vyhledá odbornou pomoc při psychických potížích.
Jako terapeutka ve své praxi pozoruji, že muži často přicházejí do terapie až ve chvíli, kdy je situace kritická – po rozpadu vztahu, při vážných zdravotních problémech nebo v hluboké životní krizi. Proč tomu tak je a jak můžeme tuto situaci změnit?
Tradiční pojetí maskulinity je založeno na představě, že „opravdový muž“ je:
– Silný a nezávislý
– Emocionálně stabilní (nebo spíše neemotivní)
– Vždy pod kontrolou
– Schopný řešit problémy sám
– Orientovaný na výkon a úspěch
Tyto očekávání se formují už v raném dětství. Zatímco dívky jsou často povzbuzovány k vyjadřování pocitů a empatii, chlapci slýchají věty jako „neplač jako holka“ nebo „musíš to zvládnout sám“. Tato výchova vytváří emoční propast, která se v dospělosti prohlubuje.
Jak jsem popsala v článku Vztek a naštvání: Emoce, které si často zakazujeme, zde můžeme vidět, ež potlačované emoce nezmizí – pouze se transformují do jiných, často destruktivních forem.
Neschopnost zdravě pracovat s emocemi může vést k řadě problémů:
– Deprese a úzkosti maskované jako podrážděnost nebo workoholismus
– Potíže s identifikací vlastních pocitů (alexithymie)
– Vyšší riziko závislostí jako způsobu „samoléčby“
– Vyšší míra sebevražednosti
– Obtíže v intimních vztazích
– Problémy s komunikací o pocitech a potřebách
– Tendence k pasivní agresi nebo výbuchům hněvu
– Emoční nedostupnost pro partnery a děti
– Psychosomatické obtíže znamenají, kdy tělo vyjadřuje to, co mysl potlačuje
– Chronický stres a jeho dopady na kardiovaskulární systém
– Poruchy spánku a s nimi spojené zdravotní problémy
Muži často vnímají své tělesné symptomy jako izolované zdravotní problémy, aniž by je spojovali se svým emocionálním stavem. Jak jsem podrobněji popsala v článku o psychosomatice, tělo a mysl jsou neoddělitelně propojeny.
Termín „toxická maskulinita“ popisuje extrémní formu tradičních mužských norem, které jsou škodlivé jak pro muže samotné, tak pro jejich okolí. Nejde o kritiku mužství jako takového, ale určitých škodlivých vzorců, které společnost s mužstvím spojuje.
Toxická maskulinita se projevuje například:
– Odmítáním vyhledat pomoc („musím to zvládnout sám“)
– Rizikovým chováním pro dokazování odvahy
– Potlačováním všech emocí kromě hněvu
– Násilným nebo agresivním chováním jako projevem síly
– Vyhýbáním se „ženským“ aktivitám nebo zájmům
Tyto vzorce výrazně omezují emoční život mužů a jejich schopnost vytvářet hluboké, autentické vztahy. Jak jsem psala v článku Jak hledat sám sebe, autentický kontakt se sebou samým je základem pro spokojený život.
Existuje několik specifických bariér, které mužům brání vyhledat odbornou pomoc:
Mnozí muži se obávají, že vyhledání terapie bude vnímáno jako přiznání slabosti nebo selhání. Ve společnosti stále přetrvává stigma spojené s duševními problémy, které je u mužů ještě silnější.
Muži často nemají slovník pro popis svých emocionálních stavů. Místo „cítím smutek“ nebo „mám úzkost“ mohou říkat „jsem ve stresu“ nebo „potřebuji si odpočinout“.
Muži jsou socializováni k samostatnému řešení problémů, což může vést k odporu vůči terapii, která je založena na sdílení a spolupráci.
Někteří muži mají pochybnosti o účinnosti terapie nebo se obávají, že terapeut (zvláště žena) nemůže pochopit jejich specifickou zkušenost.
Pracovní vytížení, nedostatek času nebo finanční náklady mohou být další překážkou, zejména pokud muž vnímá své duševní zdraví jako nízkou prioritu.
Terapie nabízí mužům bezpečný prostor pro:
Učí se rozpoznávat, pojmenovat a zdravě vyjadřovat své emoce. Tento proces je podobný učení nového jazyka – zpočátku může být obtížný, ale s praxí se stává přirozeným.
Terapie pomáhá identifikovat opakující se vzorce v partnerských, rodinných i pracovních vztazích a nacházet zdravější způsoby interakce.
Mnoho mužů v sobě nese nezpracovaná traumata z dětství nebo dospělosti. Terapie poskytuje nástroje pro jejich bezpečné zpracování.
Muži mohou objevit, kým skutečně jsou, mimo společenská očekávání a naučené role. Tento proces často vede k většímu pocitu svobody a životní spokojenosti.
Včasná terapeutická intervence může předejít rozvoji závažnějších problémů, jako jsou závislosti, syndrom vyhoření nebo chronická deprese.
Petr (45) přišel do terapie na naléhání manželky po 20 letech manželství. Jejich vztah se ocitl v krizi – manželka si stěžovala, že je Petr emocionálně nepřítomný a nedokáže s ní sdílet své pocity. Petr byl úspěšný podnikatel, který vždy dokázal vyřešit praktické problémy, ale v oblasti emocí se cítil jako v cizí zemi bez mapy.
V průběhu terapie jsme postupně odkrývali, jak Petrova výchova v přísné rodině, kde se o pocitech nemluvilo, ovlivnila jeho schopnost vnímat a vyjadřovat emoce. Zjistil, že pod jeho častou podrážděností se skrývá hluboký smutek a strach ze selhání, které nikdy nedostal příležitost zpracovat.
Zlomovým bodem bylo, když Petr poprvé plakal v terapii – po více než 30 letech. Popisoval to jako „protržení hráze“. Postupně se učil rozpoznávat jemnější emocionální nuance a komunikovat o nich s manželkou. Po roce terapie se jejich vztah výrazně zlepšil a Petr sám říkal, že se cítí „více naživu“ než kdykoliv předtím.
Pokud jste muž, který chce začít více pracovat se svými emocemi, nebo pokud máte ve svém okolí muže, kterému byste chtěli pomoci, zde je několik praktických kroků:
Zkuste si každý den pojmenovat alespoň tři emoce, které jste během dne cítili. Můžete si pomoci seznamem základních emocí nebo emočními kartami.
Emoce se vždy projevují v těle. Všímejte si, kde a jak cítíte jednotlivé emoce – napětí v ramenou, sevření v hrudi, motýly v břiše. Jak jsem popsala v článku o psychosomatice, tělo je často přímější cestou k emocím než mysl.
Pro mnoho mužů je snazší nejprve psát o svých pocitech, než o nich mluvit. Zkuste si vést deník nebo používat aplikace zaměřené na sledování nálady.
Sdílení s jinými muži, kteří procházejí podobnými výzvami, může být velmi posilující. Existují specializované mužské skupiny zaměřené na osobní rozvoj a emoční zdraví.
Pro muže, kteří obtížně nacházejí slova pro své emoce, mohou být užitečné terapeutické přístupy zaměřené na tělo, jako je homeopatie, bioenergetika nebo různé formy bodyworku.
Všímavost (mindfulness) učí být přítomen s vlastními pocity bez snahy je změnit nebo potlačit. Je to dovednost, která výrazně podporuje emoční regulaci.
Skutečná síla nespočívá v potlačování emocí, ale v odvaze je prožít, pochopit a integrovat do svého života. Muži, kteří dokáží pracovat se svými emocemi, často zjišťují, že:
– Jejich vztahy se prohlubují a stávají se uspokojivějšími
– Jejich rozhodování je vyváženější a moudřejší
– Jejich kreativita a intuice se rozvíjejí
– Jejich celková životní spokojenost roste
Společnost se pomalu mění a vytváří více prostoru pro emocionálně vyvážené pojetí mužství. Stále více mužů objevuje, že práce s emocemi není známkou slabosti, ale cesty k větší vnitřní síle a autenticitě.
Pokud jste muž, který cítí, že by chtěl lépe porozumět svému emocionálnímu světu, nebo blízká osoba muže, který zápasí s duševními obtížemi, pamatujte, že první krok je často nejtěžší, ale také nejdůležitější. Terapie může nabídnout bezpečný prostor pro prozkoumání emocí bez soudu a kritiky. Jak jsem popsala v článku Jak najít dobrého terapeuta, výběr správného terapeuta je klíčovým krokem na cestě k duševnímu zdraví.
Nezapomínejme, že emoční zdraví mužů není jen jejich osobní záležitostí – má hluboký dopad na jejich rodiny, pracoviště a celou společnost. Investice do mužského duševního zdraví je investicí do zdravější a vyváženější společnosti pro všechny.
Pokud cítíte, že byste chtěli udělat první krok na cestě k lepšímu porozumění svým emocím, jsem tu pro vás. Společně můžeme prozkoumat váš jedinečný emocionální svět a najít cestu k větší vnitřní svobodě a životní spokojenosti, lenka@kvulisobe.cz.