
Když se podíváme na ledovec, vidíme jen jeho vrchol. Podobně je tomu i s lidskou psychikou – to, co vyjadřujeme navenek, je jen zlomkem toho, co se odehrává uvnitř. Tato mocná metafora, kterou proslavila Virginia Satir, nám pomáhá pochopit, že naše chování je jen špičkou ledovce, pod kterou se skrývá komplexní svět pocitů, očekávání a přesvědčení.
Jako terapeutka denně pracuji s klienty, kteří přicházejí s konkrétními problémy – nespokojností ve vztahu, úzkostmi nebo pocity nedostatečnosti. To, co vidíme na povrchu, však často pramení z mnohem hlubších vrstev našeho vnitřního světa.
Představte si, že přijdete na terapii s problémem: „Neustále se hádám se svým partnerem.“ To je ono chování, které vidíte – špička ledovce. V terapeutickém procesu se však postupně dostáváme hlouběji:
Když pochopíme, že problém není v hádce samotné, ale v tom, co tato hádka reprezentuje, otevírá se nám cesta k hlubší změně. Jak jsem psala ve svém článku Problém není problém: Jak náš přístup k potížím mění všechno, často není skutečným problémem to, co na první pohled vidíme.
Metafora ledovce není užitečná jen v terapeutické praxi – může být mocným nástrojem pro sebepoznání každého z nás. Zde jsou praktické kroky, jak s ní pracovat:
Začněte pozorováním. Kdy reagujete podrážděně? Kdy se stahujete? Kdy cítíte nutkání kontrolovat situaci? Toto pozorování je prvním krokem k uvědomění.
Podobně jako v praxi všímavosti, o které píšu v článku Rituály pro duševní zdraví, jde o to být přítomný a nehodnotící pozorovatel vlastního prožívání.
Pod každým chováním se skrývají emoce. Často si jich nejsme vědomi nebo je zaměňujeme. Například za hněvem se může skrývat zranění nebo strach. Rozšiřování emoční slovní zásoby je klíčovým krokem – nejde jen o základní emoce jako „špatně“ nebo „dobře“, ale o bohatou paletu našeho prožívání.
Naše emoce jsou úzce spojeny s tím, jak situaci vnímáme a interpretujeme. Stejná událost může vyvolat různé reakce u různých lidí – záleží na tom, jaký význam jí přikládáme.
Zkuste si položit otázky:
Mnoho zklamání a konfliktů vzniká z nenaplněných očekávání, která často nejsou ani vyslovena. Jako jsem psala v článku Klíč k porozumění a transformaci vztahů, jasná komunikace o očekáváních může vztahy výrazně zlepšit.
Ptejte se sami sebe:
Pod očekáváními se skrývají naše skutečné touhy a potřeby. Možná očekáváme od partnera, že nám zavolá během dne – ale skutečnou touhou je cítit se důležití a milovaní.
Tento krok často vyžaduje trpělivost a ochotu být sám/sama se sebou upřímný/á. Pomáhá si položit otázku: „Co by mi to skutečně dalo, kdyby se toto očekávání naplnilo?“
Naše sebepojetí – to, jak sami sebe vidíme a hodnotíme – zásadně ovlivňuje naše prožívání a chování. Jak jsem popsala v článku Vnitřní části osobnosti: Cesta k sebepoznání a vnitřní harmonii, v každém z nás existuje více „subpersonalit“ nebo částí, které mohou mít různé potřeby a přesvědčení.
Zkoumání sebepojetí často přináší otázky jako:
Na nejhlubší úrovni ledovce leží naše základní přesvědčení o světě – paradigmata, která jsme často převzali v raném dětství a která formují celý náš pohled na svět.
Tato přesvědčení mohou být například:
Odhalování těchto hlubokých přesvědčení často vyžaduje dlouhodobější introspekci nebo terapeutickou podporu, ale právě tato úroveň nabízí největší potenciál pro transformativní změnu.
Představme si Janu, která se cítí frustrovaná, protože její partner tráví příliš mnoho času v práci. Podívejme se, jak by mohla vypadat její analýza pomocí metafory ledovce:
Chování: Jana je pasivně-agresivní, když partner přijde domů pozdě.
Pocity: Hněv, smutek, osamělost.
Vnímání: „Partner dává přednost práci přede mnou.“
Očekávání: „Partner by měl trávit více času se mnou než v práci.“
Touhy: Pocit důležitosti, ujištění o lásce, sdílená intimita.
Sebepojetí: „Nejsem dost zajímavá/přitažlivá, aby se mnou chtěl trávit čas.“
Paradigma: „Láska se prokazuje časem stráveným spolu. Když se mnou nechce být, nemiluje mě.“
Vidíme, že původní problém „partner tráví příliš mnoho času v práci“ má mnohem hlubší kořeny. Když Jana pochopí tyto hlubší vrstvy, může:
Práce s ledovcem je mocným nástrojem sebepoznání, ale někdy můžeme potřebovat průvodce, který nám pomůže navigovat v hlubokých vodách našeho nevědomí. Jak jsem zmínila v článku Jak najít dobrého terapeuta, dobrý terapeut je jako zkušený lodivod, který vás bezpečně provede bouřlivými vodami.
Odbornou pomoc je vhodné vyhledat zejména pokud:
Metafora ledovce nám připomíná, že to, co vidíme na povrchu – ať už u sebe nebo u druhých – je jen malou částí komplexního celku. Když se odvážíme ponořit hlouběji, můžeme objevit poklady sebepoznání a možnosti pro skutečnou transformaci.
Jak říkala Virginia Satir: „Problémy nejsou problémem; způsob, jakým s nimi zacházíme, je problém.“ Metafora ledovce nám pomáhá vidět nejen problémy samotné, ale i způsob, jakým k nim přistupujeme – a otevírá nám dveře ke svobodnějšímu a autentičtějšímu životu.
Pamatujte, že práce s ledovcem není jednorázovou záležitostí, ale celoživotní cestou sebepoznání. Každý ponor pod hladinu přináší nové objevy a možnosti růstu. A i když tato cesta není vždy snadná, odměnou je hlubší porozumění sobě i druhým a schopnost vytvářet autentičtější a naplňující vztahy.
Pokud byste rádi prozkoumali svůj vlastní ledovec s podporou, neváhejte mě kontaktovat a společně se vydáme na cestu.