
Všichni žijeme ve vztazích, kde neustále balancujeme mezi vlastními potřebami a ohledy na druhé. Jako psychoterapeutka pracující s páry a rodinami často pozoruji, jak tento tanec mezi „já“ a „my“ vytváří v rodinách napětí. Jedna z mých klientek nedávno popsala situaci, která je velmi typická: snaží se vyhovět všem členům rodiny, zatímco její manžel tento přístup nesdílí a kritizuje její neustálé přizpůsobování se. Jak v takové situaci najít rovnováhu, která by byla zdravá pro všechny zúčastněné?
Brát ohledy na druhé není slabost – je to jedna z nejvyšších forem lidské moudrosti. Zároveň ale platí, že pokud se zcela rozpustíme v potřebách ostatních, přestáváme být autentičtí a paradoxně tím ochuzujeme i ty, které milujeme.
Naše tendence brát ohledy na ostatní má hluboké kořeny:
Jak ukazuje příklad mé klientky a jejího manžela, různí lidé mohou mít velmi odlišnou míru ohleduplnosti. Tyto rozdíly často pramení z:
Virginie Satir popsala čtyři nekongruentní komunikační styly:
Mnoho párů funguje v dynamice usmiřovač-obviňovač, což přesně odpovídá situaci mé klientky. Pátým, zdravým stylem je kongruence – schopnost být autentický a zároveň respektující k druhým.
Ohleduplnost existuje na spektru a obě krajnosti mohou být problematické:
Z terapeutické praxe: Klientka Jana přišla do terapie s pocity vyhoření a frustrace. Celý život se snažila být „hodnou dcerou, manželkou a matkou“, což v praxi znamenalo, že nikdy neřekla ne, když ji někdo o něco požádal. Její manžel Martin ji kritizoval, že „nemá páteř“ a že by se měla více prosazovat. V průběhu terapie jsme odhalili, že Jana vyrůstala s matkou, která byla velmi kritická a lásku projevovala pouze tehdy, když Jana splnila její očekávání. Martina naopak vychovávala dominantní matka, která ho učila, že „kdo se neprosadí, ten nemá v životě šanci“. Jejich konflikt tak nebyl jen o ohleduplnosti, ale o hlubokých přesvědčeních o tom, jak funguje láska a přijetí.
Pokud se potýkáte s podobnými výzvami jako Jana a Martin, zde je několik strategií, které mohou pomoci:
První krok k nalezení rovnováhy je uvědomit si, odkud naše tendence pocházejí. Zkuste se zamyslet:
Mnoho lidí, kteří mají tendenci příliš se přizpůsobovat, ztratilo kontakt s vlastními potřebami. Začněte si všímat:
Toto cvičení inspirované přístupem Virginie Satir pomáhá rozpoznat různé části vaší osobnosti a najít mezi nimi rovnováhu:
Kongruentní komunikace podle Virginie Satir znamená vyjadřovat své potřeby a pocity autenticky, ale zároveň s respektem k druhým. Zahrnuje:
Pro lidi, kteří mají tendenci příliš se přizpůsobovat, může být užitečné experimentovat s nastavováním hranic:
V rodinném systému může být užitečné zavést pravidelné schůzky, kde každý člen rodiny:
Během mého pobytu v Thajsku jsem pozorovala, jak tamní kultura přistupuje k rovnováze mezi individuálními a kolektivními potřebami. V buddhistických chrámech jsem viděla, jak mladí mniši žijí v komunitě, kde každý má svou roli a zároveň prostor pro osobní rozvoj. Tento vyvážený přístup mě inspiroval k přemýšlení o tom, jak můžeme v našich rodinách vytvářet podobnou harmonii – respektovat individualitu každého člena a zároveň podporovat vzájemnou propojenost.

Když jeden partner má tendenci příliš se přizpůsobovat a druhý je více zaměřen na prosazování svých potřeb, může to vést k opakujícím se konfliktům. Řešení zahrnuje:
Děti se učí balancovat mezi vlastními potřebami a ohledy na druhé především pozorováním svých rodičů. Je důležité:
Ve vícegeneračních rodinách se často střetávají různá očekávání a hodnoty týkající se ohleduplnosti:
Naše tělo je citlivým barometrem, který nám často signalizuje nerovnováhu dříve, než si ji uvědomíme na mentální úrovni. Psychosomatický přístup může být velmi užitečný:
Když stojíte před rozhodnutím, zda vyhovět potřebám druhých nebo dát přednost vlastním potřebám, zkuste toto cvičení:
Toto cvičení vám pomůže rozpoznat, kdy říkáte „ano“ z autentického místa velkorysosti, a kdy z pocitu povinnosti nebo strachu.
Někdy může zdánlivá ohleduplnost skrývat toxické vztahové vzorce:
Rozpoznání těchto vzorců je prvním krokem k vytvoření zdravějších vztahů. V případě toxických rodinných vztahů může být užitečné vyhledat odbornou pomoc.
Mnoho duchovních tradic nabízí moudrost ohledně rovnováhy mezi péčí o sebe a služby druhým. Spirituální perspektiva může obohatit vaše hledání rovnováhy:
Spirituální praxe jako meditace, modlitba nebo pobyt v přírodě mohou posílit vaše spojení s vnitřní moudrostí, která vás může vést při hledání rovnováhy v každodenním životě.
Když jsem pozorovala říční proud v národním parku Erawan v Thajsku, uvědomila jsem si, že voda nikdy nebojuje o svou cestu – plyne tam, kde je nejmenší odpor, a přesto postupně formuje i ty nejtvrdší skály. Podobně i my můžeme najít cestu k autentické rovnováze – ne silou a kontrolou, ale plynutím s respektem k přirozeným rytmům našeho života a našich vztahů.

Naše emoce jsou cenným zdrojem informací o tom, zda jsme v rovnováze, nebo zda některá naše potřeba není naplněna:
Učte se naslouchat svým emocím jako moudrým průvodcům, kteří vám pomáhají najít cestu k větší autenticitě a zdravějším vztahům.
Hledání rovnováhy mezi péčí o sebe a ohledy na druhé může být náročné. Psychoterapie může být užitečná, pokud:
Terapie vám může poskytnout bezpečný prostor pro prozkoumání vašich vztahových vzorců a podporu při vytváření zdravější rovnováhy mezi péčí o sebe a ohledy na druhé.
Nalezení rovnováhy mezi péčí o sebe a ohledy na druhé není jednorázovým úkolem, ale celoživotní cestou. Je to jako učit se nový tanec – nejprve se soustředíme na každý krok, ale postupně se pohyby stávají plynulejšími a přirozenějšími.
Skutečná harmonie přichází, když pochopíme, že nejhlubší péče o sebe zahrnuje pěstování smysluplných vztahů, a nejhlubší péče o vztahy vyžaduje autentické spojení se sebou samým. Nejde o to najít dokonalý střed, ale o to být plně přítomní v tanci života, vnímaví k rytmu vlastního srdce a byli sami sebou a zároveň hluboce spojeni s těmi, které milujeme.
Signály přílišného přizpůsobování zahrnují chronickou únavu, potlačovaný hněv, pocity neviditelnosti, ztrátu zájmů a koníčků, a tendenci automaticky říkat „ano“ na požadavky druhých. Vaše tělo vám může dávat signály prostřednictvím psychosomatických příznaků jako bolesti hlavy, napětí v ramenou nebo žaludeční potíže.
Klíčem je asertivní komunikace – jasné vyjádření vašich potřeb a hranic s respektem k druhým. Používejte „já“ výroky, buďte konkrétní, nabízejte alternativy a pamatujte, že stanovení hranic je projevem sebeúcty, ne sobectví.
Odpor je přirozenou reakcí na změnu, zejména pokud narušuje zavedené vzorce. Buďte trpěliví, vysvětlujte své potřeby bez obviňování, oceňujte i malé pokroky a v případě potřeby zvažte párovou nebo rodinnou terapii.
Děti se učí především z našeho příkladu. Modelujte zdravou péči o sebe, respektujte potřeby dětí, učte je rozpoznávat a vyjadřovat své emoce a potřeby, a vysvětlujte jim hodnotu ohleduplnosti i sebeúcty.
V toxických vztazích je nalezení zdravé rovnováhy velmi obtížné, protože druhá strana může aktivně sabotovat vaše snahy o změnu. V takových případech je prioritou vaše bezpečí a duševní zdraví, a často je nezbytné vyhledat odbornou pomoc.
Začněte malými kroky – vyhraďte si denně alespoň 15-30 minut jen pro sebe, naučte se delegovat úkoly, stanovte si priority, kombinujte aktivity (např. cvičení s přáteli) a pamatujte, že kvalitní péče o sebe vám umožní být více přítomní a trpěliví s rodinou.
Pokud byste rádi prozkoumali téma rovnováhy ve vztazích hlouběji nebo se potýkáte s náročnými vztahovými situacemi, objednejte se na konzultaci. V bezpečném prostoru terapie můžeme společně najít cestu k autentičtějším a naplňujícím vztahům.
Lenka
lenka@kvulisobe.cz